Ohlédnutí za Rumunskem 2010

23. června 2010 v 19:38 | MG |  Pentla
O víkendu 10. - 13.6. jsme s CM Pentla již počtvrté navštívila Rumunsko. Tentokrát jsme opět zavítali do Baile Herculane. Jak již název napovídá, jedná se o malé lázeňské městečko pojmenované po bájném hrdinovi Herkulovi.
Do města jsme byli pozváni, abychom tady již podruhé reprezentovali Českou republiku na dětském folklórním festivalu, který se zde koná jednou za dva roky.
Sraz jsme si dali ve čtvrtek večer před kulturním domem v Bošicích. Tady jsme naložili nástroje a všechny potřebné věci. Po krátké poradě, kdy jsme si řekli jak a kudy pojedeme, jsme vyrazili směr Rumunsko.
Před odjezdem
Jeli jsme dvěma auty, kdy první vezlo cimbál, basu a dva lidi a ve druhém seděl zbytek muziky. Krátké zastávky jsme dělali pravidelně asi po 2 hodinách jízdy, abychom si mohli protáhnout nohy, vystřídat řidiče, načerpat palivo a také vypustit jiné tekutiny. Tím, že jsme jeli přes noc cesta ubíhala velmi rychle a do Baile Herculane jsme dorazili asi kolem 11. hodiny rumunského času (posun o +1 hodinu).


Parkování po rumunsky
To, že se člověk nachází v Rumunsku poznáte velmi rychle podle všudypřítomných psů a stylu jízdy a parkování rumunských
řidičů. Hned za hranicemi nás totiž neváhalo přejet BMW s rumunskou značkou - na tom by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby nás ovšem nepředjelo zprava. S parkováním je to v této zemi taky trochu zvláštní. Rumuni totiž zastaví tam kde potřebují bez ohledu na to, kolik ostatních aut zablokují. Řeší to tak, že za předním sklem nechají své telefonní číslo a když někdo potřebuje vyjet, tak jim prostě zavolá. Bohužel v některých případech, které jsme měli možnost vidět, by někteří řidiči dychtící odjet museli obvolat celé parkoviště.
Hotely

Po příjezdu do lázeňského města jsme vyhledali náš hotel - z dálky vypadal velmi luxusně, ale protože jsme Rumunsku nebyli poprvé, věděli jsme, že zdání mnohdy klame. Místní stavitelé mají totiž zvláštní zvyk nechat reprezentativní budovy a ambiciózní projekty chátrat nebo je nedokončí či se o ně prostě nestarají. Pak můžete ve velmi slušně vypadající koupelně najít vanu, z níž slézá lak a jiné drobné vady na kráse. Ale nejsme žádné citlivky, takže podobné věci nás nijak zvlášť netrápí.

Architektonické nedostatky však nejsou to jediné, co vás může v rumunském hotelu překvapit. Po dotazu na ubytování (měli jsme jej od organizátorů festivalu domluvené) na nás zůstaly recepční civět, jako kdyby tam měli turisty z ciziny poprvé. Zkusili jsme na ně mluvit anglicky, německy, francouzsky i česky, ale odpovědí nám byl nepřítomný pohled a posléze i jakýsi nezájem něco řešit. Nakonec vyzkoušel Aleš ruštinu. Na tu se jedna z recepčních chytla, zavolala ředitele hotelu a ten nám vydal klíče od pokojů.

Na pivečku u Cezara


Po malé siestě jsme se vydali na obhlídku města, ale bylo 37°C takže jsme procházku mírně zkrátili a zakotvili v místní hospůdce, kde jsme se osvěžili rumunským pivem. U piva bychom vydrželi sedět věčně, ale nachýlil se čas k večeři, tak jsme si ještě nakoupili zásoby na večer den jsme zakončili malou oslavičkou "že jsme šťastně přijeli".




Strýček Ctipka
V sobotu jsme trochu zaspali, takže jsme šli až rovnou na oběd. V jídelně jsme ale už nebyli sami. Zatímco jsme vyspávali do města přijeli i další účastnící festivalu - děti z českých vesnic v Rumunsku, především z oblasti Banátu. Po výborném obědě, který se protáhl déle než jsme čekali jsme se rychle převlékli do krojů a spěchali na místo, odkud měl vycházet slavnostní průvod. Jako bychom to neměli po předchozím večeru těžké dost, venku bylo asi 40°C, takže jít rychlou chůzí v krojích a ještě tahat nástroje bylo pro mnohé z nás peklo. Po průvodě, který jsme bohužel nestihli následoval hlavní program festivalu, kdy děti předvedly, že se ve škole učí i české písně a tance. Než přišla řada také na nás, museli jsme v tom horku čekat. Mnozí z nás si krátili chvíli pivem z blízké hospody nebo tento čas využili pro seznámení se s dětmi (foto).
Na festival se přijeli podívat také političtí činitelé. Byli zde dva čeští senátoři, různí starostové a samozřejmě český velvyslanec.

Hlad je sviňa


Všichni hosté pak promluvili při slavnostním večeru, jenž jsme měli tu čest společně s kapelou s vesnice Gernik hudebně zpestřit. Na účastnících festivalu bylo poznat nadšení z toho, že se vidí a můžou mluvit hezky česky. Vyvrcholením celého večera bylo slavnostní rozkrojení dortu.
Po oficiální gala večeru jsme na hotelu ještě chvíli debatovali. Avšak po několika skleničkách a otázkách typu: ''Je Ctibor rychlejší než světlo?" jsme naznali, že bude lepší jít spát.



Cesta domů, na kterou jsm se vydali hned v neděli brzo ráno, proběhla až na střet s rumunskou vránou a slovenskými policisty v poklidu.
Tak skončil náš čtvrtý zájezd do Rumunska. Mrzet na něm by nás mohla snad jen jedna věc a to, že jsme nebyli celá muzika. Naše houslistka Andrejka zůstala s námi nejela, protože se pilně připravuje na státnice. Tak jí přejeme hodně štěstí. Doufáme že se do Rumunska zase vrátíme, tentokrát již v plném počtu.

V Galerii (pod Menu) se můžete podívat pár fotek z naší cesty.
Mapu naší cesty si můžete zobrazit zde
Mapa cesty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama